V roce 2018, to je ta první fotka, jsem navštěvovala na University of Washington v Seattlu kurz African Literatures. Moje dosavadní čtenářská zkušenost s africkými autory nebyla rozsáhlá, chtěla jsem se něco dozvědět. Tohle jsem říkala, když se nás ptali, co si od kurzu slibujeme, a pak že doma studuju překladatelství a že kdybych tady objevila něco zajímavýho, třeba se mi to jednou podaří zprostředkovat českým čtenářům. Jakože někdy v daleké budoucnosti. Mokrej sen.
Zajímavýho jsem toho teda objevila spoustu: Chimamandu Ngozi Adichie (samozřejmě), Tayeba Saliha, Ferdinanda Oyona a taky NoViolet Bulawayo, zimbabwskou spisovatelku, jejíž styl mi byl milej, jen co jsem rozečetla její debut. We Need New Names je román o emigraci a vykořenění, ale i o vystřízlivění z představ o domovině. Jazyk je tam skoro postava, hutná síla hýbající s osudy imigrantů, kteří v angličtině zaujímají nejrůznější strategie sebevyjádření ve snaze nějak přežít. NoViolet má dar imitace a ironie, takže kromě toho, že se jí daří ilustrovat takový to bolestný rozplývání člověka, co se postupně vzdává svých autentických výrazových prostředků, je to zároveň fakt sranda číst.
V roce 2022 vydala NoViolet svůj další román, Glory, a já šla hned po něm. Na rozdíl od její první knihy je o návratech: na celospolečenské úrovni o cyklických návratech Zimbabwe do stále stejných politických pořádků, na osobní úrovni o návratu jedné ženy domů, k mámě, a o konfrontaci s genocidou poznamenanou minulostí její rodiny. NoViolet celou problematiku nahlíží orwellovskou, farmazvířáckou optikou, a dojem absurdity dotahuje zase jazykem, protože to prostě umí. Mluvící jména, slovní hříčky, parodie, idiolekty, veršovánky. Překladatelská žeň.
Tak jsem ji přeložila. Ti, kdo se doopravdy vyznají, vědí, že vyšla před pár týdny v Odeonu a mám z ní hroznou radost. Čtěte, máte-li náladu na soudružská jednání, náboženská vytržení, jedno či dvě hoře oře a návrat Destiny k sobě samé. Měli byste se smát a měli byste brečet a všichni bychom si pak měli někde sednout a probrat to, protože o čem by to pak asi jinak celý bylo.
Děkuju Jindřichu Jůzlovi za vstřícnost, Anežce Dudkové za přepečlivou, bystrou a vtipnou redakci jako vždycky a Danulce za všechny chvíle, kdy mě nechala na Slavných časech pracovat! ❤️
#kniha #preklad #odeon #slavnecasy #novioletbulawayo
